Endele Vendele

Pohádky a říkadla, hádanky a písničky

“Endele vendele viksum hér, Endele vendele viksum hér, venigumi musulér, venigumi musulér, echle bechle bába viks, echle bechle bába viks, na koho to slovo padne, na koho to slovo padne, ten musí jít pryč. ten musí jít pryč. ”

Zní to jako cizí řeč nebo kouzelné zaříkání. Tak to říkají už více než dvě stě let české děti, když chtějí určit, kdo poběží jako první, kdo bude král nebo princezna nebo kdo bude vyprávět pohádku. Čekáme s napětím, na koho to slovo padne. Karel Čapek doporučoval, aby se prostřednictvím takového rozpočitadla volil předseda správní rady nebo čehokoliv jiného, bez partajních fíglů. S rozpočitadlem je to osudové a spravedlivé.

Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu v lesíčku. Přišel k nám host, spravil nám most, bez sekery, bez dláta, a je přece pevný dost.

 I za těmito verši se skrývá tajemství. Kdo se dobře dívá kolem sebe, najde v první hádance hříbek a ve druhé mráz. Každá pěkná hádanka je vlastně pěkné básnické přirovnání neboli metafora, jak se tomu odborně říká. Kdo umí luštit hádanky, rozumí také všem básničkám.
 
Spadla moucha do potoka, zlámala si koleno, Celý měsíc naříkala, že ji to moc bolelo. Šla kočička k muzice, ztratila tam střevíce. Kocourek je našel, dostal z toho kašel.
 
 A toto jsou dvě říkadla. Když je říkáme pěkně v rytmu, jsme na půl cesty k písničce. Když k nim přidáme tóny, je z nich písnička jako jsem to udělal já s tím říkadlem o kočičce. To dokážou i děti, když si v „dětštině“ vymýšlejí slova, k nim svoji melodii i tanec. Písně, které znáte, opakované refrény na závěr 1. a 2. poloviny zpívejte s námi.
 
Zasadil dědek řepu: vyrostla veliká, převeliká. Chtěl dědek řepu ze země vytáhnout: táhne, táhne, vytáhnout nemůže…
 
 Ale to už jsme v pohádce, v níž dědek zavolá na pomoc i vás,děti. Bude tu ještě pohádka o Janíčkovi, o vlkovi, beranovi a kobyle, o nedobrej kozi, o prasátku s červenou pentličkou a zlatým zvonečkem a konečně vám dobře známá o kohoutkovi a slepičce, v níž si sami zahrajete a pomůžete tak slepičce zachránit kohoutka. Toto představení vytvořili před třiceti lety Alena Skálová a Pavel Jurkovič, scénu jako dnes  vyzdobila a veškerou výtvarnou krásou obdařila Helena Pěkná. Scénu po osmnáct sezón oživovali hrou, zpěvem a tancem Milena Steinmasslová, Alfred Strejček a Pavel Jurkovič, které po desetileté pauze vystřídali Radka Tesárková, Josef Hervert a Martin Rudovský, trojice, kterou už dobře znáte z představení Ententýky, jež  s nimi rovněž nastudoval Pavel Jurkovič, který stejně jako před třiceti lety má jednu touhu, aby totiž děti s tátou a s mámou nebo s babičkou a dědečkem si takové divadlo zahráli i doma jen tak pro sebe nebo pro své přátele, aby toto představení ve Viole bylo i jakousi recepturou, jak si také hrát. Věřím, že v této podobě oslovuje lidové umění i dnešní děti i dospělé, kteří své děti, tak jak to má být, doprovázejí a prožívají všechna ta říkadla, hádanky, písničky a pohádky s nimi. Ať je vám tu svátečně a pěkně! 

 

Výprava a kostýmy:
Helena Pěkná

Scénář:
Alena Skalová a Pavel Jurkovič

Hudba, hudební nastudování a režie:
Pavel Jurkovič

Obsazení:

Radka Tesárkova

Radka Tesárková

Josef Hervert

JOSEF HERVERT

MARTIN RUDOVSKÝ