Čáry máry ententýky

Pohádky a říkadla, hádanky a písničky

“Český rok v básních, rozpočitadlech, písních a pohádkách českých básníků”

Vždycky mě udivovala a těšila skutečnost, kolik českých básníků věnovalo svoji pozornost a umění právě dětem. Troufám si tvrdit, že i v celoevropském kontextu je to jev nevídaný. Budeme-li však listovat v jedinečné knížce Františka Bartoše Naše děti, napadne nás, že čeští básníci jen pokračovali v tradici, již předznamenala lidová tvorba, kterou Bartoš, ale i další sběratelé, jako třeba Karel Plicka v Českém roku, ve svých sbírkách shromáždili. Nebylo tedy divu, že jsem na pobídku Vladimíra Justla připravil pro Violu po několika představeních pro dospělé pořad z lidové poezie, říkadel, hádanek, písniček a pohádek Endele vendele  a přizval k režii zkušenou Alenu Skálovou a ve scénickém kouzlení vynalézavou Helenu Pěknou, obě s citlivým přístupem k folklóru  a dětem. Skutečnost, že vždy plně obsazená Viola hostila tento pořad osmnáct sezón, také o něčem vypovídá. Na úspěchu měli samozřejmě podíl zaujatí aktéři Milena Steinmasslová, Alfréd Strejček, Pavel Jurkovič. Když toto představení navštívil režisér Václav Martinec, položil si obvyklou divadelnickou otázku: o čem to je. Odpověděl si sám: O radosti.

Po úspěchu tohoto představení, které bylo stále na repertoáru, si Vladimír Justl vyžádal další pořad ve stejném duchu. Protože jsem předtím připravil celou sérii jakýchsi portrétních rozhlasových pořadů z tvorby českých básníků, jejichž verše jsem zhudebnil, bylo rozhodnutí samozřejmé: bylo to navázání na lidovou tradici. Prostě „od Sládka po Žáčka“, jak to někdy nazývám. Po domluvě s Alenou Skálovou jsme uspořádali verše, pohádky a písničky v řádu českého roku od jara do zimy, neboť jak se ukázalo i čeští básníci zjevovali dětem proměnu ročního času svými verši krásně a vstřícně. Přizvali jsme opět jako výtvarnici Helenu Pěknou, která navázala zcela přirozeně a nápaditě na předešlý pořad a s nadšením přijali nový úkol i aktéři Alfred Strejček, Pavel Jurkovič a Milena Steinmasslová, již alternovala Taťjana Medvecká, která potom svoji roli hrála až do konce. Dodnes patří účinkování v obou pořadech k nejkrásnějším zážitkům pro všechny jmenované. Byl jsem mile překvapen, když mě oslovili dva mladí herci a jeden muzikant, že by rádi hráli Ententýky, opět ve Viole, což i ředitelka Violy Miluše Viklická přivítala s nadšením. 

Přímo s potěšením se opět ujala výtvarné stránky Helena Pěkná, která vytvořila nové kostýmy a půvabné rekvizity. Po smrti nezapomenutelné Aleny Skálové jsem se musel ujmout nového nastudování, ale stále v Alenině duchu. Neměl jsem už  věru chuť vracet se k něčemu, co podle mě patří minulosti, co krátce po premiéře natočil na LP a nedávno znovu na CD a na kazetě vydal Supraphon. Vůle, chuť, zaujetí a dovednost nových aktérů mě však přesvědčila. A tak děkuju Radce Tesárkové, Josefu Hervertovi a Martinu Rudovskému za tento návrat, který by mohl přivést do Violy nebo na jiné místo děti s maminkami a tatínky, kteří toto představení zažili jako děti a mohli říct to, co jedna maminka kdysi při potkání: Vaše představení pro děti ve Viole měla výrazný podíl na etické a estetické výchově mých dětí. 

A kéž je tento počin stále O RADOSTI ze života, ze hry, z poezie a z muziky tak, jak to zjevně prezentují a prožívají i dnešní účinkující. 

 

Výprava:
Helena Pěkná

Hudba, hudební nastudování a režie:
Pavel Jurkovič

Obsazení:

Radka Tesárkova

Radka Tesárková

Josef Hervert

JOSEF HERVERT

MARTIN RUDOVSKÝ